paer3Klorinda v Jeruzalémě a Europa na Krétě

Osudy legendárních žen v hudbě F. Paera (1771-1839)– scénické provedení.
Anna Hlavenková – soprán, Alena Hönigová – fortepiano, Petr Koudelka - režie

Zvláštní hrou náhody se dostaly do dramatické blízkosti tři ženy, které známe z historických a bájných dějů. Clorinda, Saracénka z bojů o Jeruzalém v době křížové výpravy, kartáginská královna Dido a Európa, unesená Diem na Krétu. Tři ženy – tři lamentace nad nepříznivým osudem. A také tři milostné příběhy, plné vášně a tajemství. čtěte více...

 

della ciaja cz a4

Na vlnách s rytíři sv. Štěpána

Azzolino Bernardino della Ciaja (1671 – 1755)
Antonio Vivaldi (1678 – 1741)

cembalo sólo (hodinový program s komentářem)

Italský varhaník, cembalista, skladatel a stavitel varhan Azzolino Bernardino della Ciaja se narodil v Sieně, ale většinu života prožil v Pise. Pobýval také ve Florencii a Římě a právě z tohoto období pochází jeho sbírka Sonate per cembalo con alcuni saggi ed altri contrapunti di largo e grave stile ecclesiastico per grandi organi, op. 4 (Řím, 1727). Byl členem řádu rytířů sv. Štěpána. čtěte více...

 

Kreuzigung webJoseph Haydn: Sedm posledních slov Kristových, Hob. XX/1c

Originální verze slavného Haydnova oratoria pro cembalo nebo fortepiano

cembalo sólo (hodinový program s komentářem)

Roku 1785 si u Haydna objednal biskup z Cádizu speciální skladbu pro pašijovou pobožnost v kostele Santa Cueva v Andalusii. Každý rok se zde v postní době uvádělo nové oratorium. V katedrále bylo zvykem, že kněz po krátkém úvodu přečetl vždy jednu ze sedmi posledních Kristových vět a poté si klekl před oltář a spolu s věřícími meditoval nad těmito slovy. Právě pro tyto chvíle rozjímání měl Haydn zkomponovat hudbu, která by prohlubovala význam vyřčených slov. čtěte více...

 

prague ghetto

Ignaz (Isaac) Moscheles a jeho přátelé

Harmonie tajuplných sfér a pohádkových nálad, ale i brilantní gejzíry a virtuosita servírovaná s ležérností akrobata, který si píská při netečném pohledu do propasti. Taková je hudba Ignáze Moschelese – velmi citová, ale nikdy sentimentální, dramatická, ale jasně strukturovaná. Jeho okouzlil Beethoven a on sám celou další generaci romantických skladatelů. Muž, jenž sklízel úspěch a slávu, ale také neváhal pomáhat na cestě vzhůru ostatním. Ignáz Moscheles (1794-1870). čtěte více...

 

 

Dusik webJan Ladislav Dussek (1760-1812): Skladby pro fortepiano

fortepiano sólo (hodinový program s komentářem)

Seznam nakladatelů, kteří zveřejnili Dusíkovy skladby, vypadá jako náhled do kapitoly o historii hudebních nakladatelství kolem roku 1800. Jen v Londýně a Paříži, dvou hlavních místech, kde Dusík působil, publikovalo přes 20 nakladatelství jeho tvorbu. Obzvláštní zásluhu na šíření jeho hudby mělo jistě nakladatelství Breitkopf & Härtel v Lipsku, ale byly to i další společnosti, tehdy ještě na začátku své firemní kariéry, např. Simrock v Bonnu, C. F. Peters nebo také Hoffmeister & Kühnel v Lipsku, Schott v Mohuči, Johann André v Offenbachu, Artaria nebo Diabelli ve Vídni, Nägeli v Curychu, Ricordi v Miláně. V širším záběru bylo jeho dílo vydáváno od Petrohradu na jedné straně až po Baltimore a Filadelfii na straně druhé. čtěte více...

 

Whitcombe camperduinMusae inter arma

(A. Vranický, J. L. Dusík)

Johannes Gebauer – klasicistní housle, Alena Hönigová – fortepiano

Tento koncert připomíná pohnutou dobu napoleónských válek. Reagovala i řada hudebních skladatelů. Vranického programní skladba popisuje události, které předcházely prvnímu smíru s Napoleonem. Dusíkova “Námořní bitva” zase detailně popisuje legendární vítězství anglického admirála Duncana nad nizozemskou flotilou. čtěte více..

 

 

sonatenabend dorothea von kurland„Sonátový večer"

(Ludwig van Beethoven, Joseph Hadyn, J. L. Dusík)

Johannes Gebauer - klasicistní housle (Antonio Casini, 1683)
Alena Hönigová - fortepiano (William Stodard, 1818)

Asi těžko bychom našli umělce raného 19. století, pro kterého by označení Evropan bylo příhodnější než pro Jana Ladislava Dusíka: žil v Belgii, Nizozemí, Petrohradu, Litvě, Hamburku, Paříži, Miláně a od roku 1789 v Londýně. Zde se usadil, ale když nakladatelství, které založil spolu se svým tchánem Domenicem Corri, zbankrotovalo, musel z Londýna prchnout. Po několika letech koncertních cest vstoupil roku 1804 do služeb pruského prince Louise Ferdinanda, s nímž prožil několik bujarých let. Princova náhlá smrt v bitvě u Saalfeldu byla pro Dusíka velkou ranou, z které už se nikdy pořádně nevzpamatoval. Po několika měsících nejistoty se roku 1709 opět vrátil do Paříže a vstoupil do služeb francouzského ministra Talleyranda, pravděpodobně na doporučení vévodkyně z Kurlandu. čtěte více...