Klorinda v Jeruzalémě a Europa na Krétě
Osudy legendárních žen v hudbě F. Paera (1771-1839)– scénické provedení.
Anna Hlavenková – soprán, Alena Hönigová – fortepiano, Petr Koudelka - režie
Zvláštní hrou náhody se dostaly do dramatické blízkosti tři ženy, které známe z historických a bájných dějů. Clorinda, Saracénka z bojů o Jeruzalém v době křížové výpravy, kartáginská královna Dido a Európa, unesená Diem na Krétu. Tři ženy – tři lamentace nad nepříznivým osudem. A také tři milostné příběhy, plné vášně a tajemství. čtěte více...
Na vlnách s rytíři sv. Štěpána
Azzolino Bernardino della Ciaja (1671 – 1755)
Antonio Vivaldi (1678 – 1741)
cembalo sólo (hodinový program s komentářem)
Italský varhaník, cembalista, skladatel a stavitel varhan Azzolino Bernardino della Ciaja se narodil v Sieně, ale většinu života prožil v Pise. Pobýval také ve Florencii a Římě a právě z tohoto období pochází jeho sbírka Sonate per cembalo con alcuni saggi ed altri contrapunti di largo e grave stile ecclesiastico per grandi organi, op. 4 (Řím, 1727). Byl členem řádu rytířů sv. Štěpána. čtěte více...
Joseph Haydn: Sedm posledních slov Kristových, Hob. XX/1c
Originální verze slavného Haydnova oratoria pro cembalo nebo fortepiano
cembalo sólo (hodinový program s komentářem)
Roku 1785 si u Haydna objednal biskup z Cádizu speciální skladbu pro pašijovou pobožnost v kostele Santa Cueva v Andalusii. Každý rok se zde v postní době uvádělo nové oratorium. V katedrále bylo zvykem, že kněz po krátkém úvodu přečetl vždy jednu ze sedmi posledních Kristových vět a poté si klekl před oltář a spolu s věřícími meditoval nad těmito slovy. Právě pro tyto chvíle rozjímání měl Haydn zkomponovat hudbu, která by prohlubovala význam vyřčených slov. čtěte více...
Ignaz (Isaac) Moscheles a jeho přátelé
Harmonie tajuplných sfér a pohádkových nálad, ale i brilantní gejzíry a virtuosita servírovaná s ležérností akrobata, který si píská při netečném pohledu do propasti. Taková je hudba Ignáze Moschelese – velmi citová, ale nikdy sentimentální, dramatická, ale jasně strukturovaná. Jeho okouzlil Beethoven a on sám celou další generaci romantických skladatelů. Muž, jenž sklízel úspěch a slávu, ale také neváhal pomáhat na cestě vzhůru ostatním. Ignáz Moscheles (1794-1870). čtěte více...
Jan Ladislav Dussek (1760-1812): Skladby pro fortepiano
fortepiano sólo (hodinový program s komentářem)
Seznam nakladatelů, kteří zveřejnili Dusíkovy skladby, vypadá jako náhled do kapitoly o historii hudebních nakladatelství kolem roku 1800. Jen v Londýně a Paříži, dvou hlavních místech, kde Dusík působil, publikovalo přes 20 nakladatelství jeho tvorbu. Obzvláštní zásluhu na šíření jeho hudby mělo jistě nakladatelství Breitkopf & Härtel v Lipsku, ale byly to i další společnosti, tehdy ještě na začátku své firemní kariéry, např. Simrock v Bonnu, C. F. Peters nebo také Hoffmeister & Kühnel v Lipsku, Schott v Mohuči, Johann André v Offenbachu, Artaria nebo Diabelli ve Vídni, Nägeli v Curychu, Ricordi v Miláně. V širším záběru bylo jeho dílo vydáváno od Petrohradu na jedné straně až po Baltimore a Filadelfii na straně druhé. čtěte více...
Musae inter arma
(A. Vranický, J. L. Dusík)
Johannes Gebauer – klasicistní housle, Alena Hönigová – fortepiano
Tento koncert připomíná pohnutou dobu napoleónských válek. Reagovala i řada hudebních skladatelů. Vranického programní skladba popisuje události, které předcházely prvnímu smíru s Napoleonem. Dusíkova “Námořní bitva” zase detailně popisuje legendární vítězství anglického admirála Duncana nad nizozemskou flotilou. čtěte více..
„Sonátový večer"
(Ludwig van Beethoven, Joseph Hadyn, J. L. Dusík)
Johannes Gebauer - klasicistní housle (Antonio Casini, 1683)
Alena Hönigová - fortepiano (William Stodard, 1818)
Asi těžko bychom našli umělce raného 19. století, pro kterého by označení Evropan bylo příhodnější než pro Jana Ladislava Dusíka: žil v Belgii, Nizozemí, Petrohradu, Litvě, Hamburku, Paříži, Miláně a od roku 1789 v Londýně. Zde se usadil, ale když nakladatelství, které založil spolu se svým tchánem Domenicem Corri, zbankrotovalo, musel z Londýna prchnout. Po několika letech koncertních cest vstoupil roku 1804 do služeb pruského prince Louise Ferdinanda, s nímž prožil několik bujarých let. Princova náhlá smrt v bitvě u Saalfeldu byla pro Dusíka velkou ranou, z které už se nikdy pořádně nevzpamatoval. Po několika měsících nejistoty se roku 1709 opět vrátil do Paříže a vstoupil do služeb francouzského ministra Talleyranda, pravděpodobně na doporučení vévodkyně z Kurlandu. čtěte více...